Vítejte na mých webových stránkách o Oltcitech

AKTUALIZOVÁNO (naposledy 19.2. 2006)

Malý osobní automobil rumunsko-francouzské produkce (jedno z mých nejoblíbenějších aut).

Automobil Oltcit byl výsledkem podepsání smlouvy mezi rumunskou státní organizací pro rozvoj automobilového průmyslu a francouzskou automobilkou Citroën, která automobil pro ně vyvinula. Po zkušební sérii vozů Citroën Visa, vyrobené v roce 1980, byla roku 1981 zahájena výroba vlastního modelu Oltcit Special/Club.

Název Oltcit byl odvozen od historického kraje Oltea s městem Craiova, kde byla vystavěna automobilka, spolu se jménem společnosti Citroën.

Výstavba rumunské továrny byla započata počátkem roku 1977, sériová výroba byla zahájena až v roce 1981. V některých západoevropských zemích byl Oltcit prodáván pod jménem Citroën Axel, čímž byla do určité míry hrazena cena dovážených dílů z Francie. Dodával se také s motorem o obsahu 1.3 litru.

První vzorky Oltcitů, Club 11R a 11RL, byly k nám do Československa dovezeny již v roce 1984. Tehdejší tržní důvody však způsobily, že k prvnímu prodeji došlo až v roce 1987. Model Oltcit 12TRS se k nám do Československa nikdy nedovážel.

Uvedený model na obrázku (Citroën Axel) byl vyráběn od roku 1981 a v roce 1991 dostal takovéto jiné nárazníky.


Hodně lidí na Oltcity nadává kvůli spotřebě, ale nevěřte jim! Pokud máte dobře seřízený motor a nejezdíte jako prasata, tak to fakt nemá chybu. Na svojí dobu to bylo jedno z nejlepších aut (kam se hrabe nějakej Favorit).

Když mi byly 3 roky (to byl rok 1990), tak můj táta přijel s našim prvním autem „OLTCITEM“. Koupil ho tenkrát od nějakýho Tkadlece z Prahy za 50 000Kč, což tenkrát bylo docela dost peněz. Měl červenou barvu a najeto asi 40 000 km. Už tenkrát se mi hrozně líbil. Můj táta pracoval v Německu, a tak den co den 4 roky s ním jezdil za hranice (to jsme bydleli v Sokolově). Za těch 5 let, co jsme ho měli měl nacouráno 220 000 km. To už na něm bylo znát, ale stačila by trochu rozsáhlejší oprava a byl by jako novej, ale to tenkrát nešlo (já s bráchou jsme „stárnuli“ a potřebovali jsme jako rodina větší auto), a tak šel bohužel pryč. Tenkrát jsme za něj dostali asi 6 000Kč. Co mě do smrti bude mrzet je to, že ho nemám nikde na fotce. A tak šel život dál a až když mi bylo 15, tak jdu se svým tátou z Václaváku domů (to už jsme bydleli v Praze) a vidíme trochu „vorezlýho, zapadlýho, bílýho“ Oltcita. Začínáme ho s taťkou očumovat a najednou se zjevil jeden pán-majitel jestli ho chceme koupit. Nato já tátu začal strašně přemlouvat a na konec povolil. Povídá, že když ho nastartuje, tak ho berem. Majitel došel pro klíče, zkouší nastartovat.....................a nic. Už jsem to viděl bledě a on povídá, že koupí novou baterii (stejně tam dal nějakej šmejd) a že zavolá. Bylo to akorát na začátku prázdnin a já zrovna odjížděl na tábor, tak jsem se toho neúčastnil. Povedlo se mu ho nastartovat a tatík ho odvezl ke svému kamarádovi Pavlovi do Sokolova, který ho dal do kupy. Koupili jsme ho za 3 000 a dalších 15 stála oprava. Pavel je fakt odborník, a udělal nám to jenom za materiál, no prostě bezva kámoš. Jemu tady chci ještě jednou poděkovat, že ho dal tak skvěle dohromady, teď vypadá jako kdyby ho právě přivezli z Rumunska. Pavel měl také v té době, kdy my toho červenýho, svého Oltcita, tak věděl, co ho čeká. Odvezli jsme ho na chalupu, provedli pár úpravy a teď ho po silnicích prohánim zase já.............

Na internetu toho moc není, tak tady máte to, co jsem sehnal.                                                Pro oltciťáky

 

Technické informace: Postup při nastavování chodu motoru
obecné Schéma, rady a zkušenosti
motor Servisy a prodejny náhradních dílů
karburátor Obrázky
brzdová soustava Ke stažení
zadní náprava Odkazy
karoserie Napište mi

 

 

 

 

 

 

 

 

WebZdarma.cz